Bílá tma. Země i nebe – všechno splývá v jedno souvislé plátno, na kterém, když člověk stojí, tak neví, kde je nahoře, kde dole a kudy se vůbec vydat do bezpečí. A tak se zamotali uprostřed hor. Bez GPSky. Jen s mapou, buzolou a výškoměrem. Tři adepti na odznak horského vůdce UIAGM – Lukáš Ondrášek, Lukáš Klingora a Klárka Kuželová – mají za sebou další dva bloky výcviku. Tentokrát na skialpech a ledech. A po prvním díle o první pomoci a lezení po vlastním se opět podělí o několik postřehů, které se tam nahoře budou hodit i vám.
Orientovat se v horách bez GPS navigace. Bez telefonu s aplikacemi, co umí první poslední. Bez všech těch věcí, co fungují na baterky – protože, jak známo, baterky se mohou vybít a displej rozbít. Umět odečíst azimut z mapy a přenést ho do terénu, který se rozpouští v mlze a ve kterém není vidět dál než na záda svého parťáka, by tak měla být základní dovednost každého horala. „Překvapilo mě, jak přesné takové mapování bez GPS navigace může být,“ říká budoucí horská vůdkyně Klárka Kuželová, „na druhou stranu jsem taky zjistila, po které z moderních mapových aplikací v různých situacích sáhnout.“ Po kterých tedy? Které appky byste měli mít v telefonu a nejspíš nemáte?
Klárka používá C.A.M.P.
Skialpy: základní protistresová pomůcka guida
Během týdne na Ambergerhütte, usazené v dolíku hned pod třítisícovkou Schrankogel ve Stubaiských Alpách, nasbírali tři adepti z rodiny C.A.M.P. hromady výškových metrů a jak říká Lukáš Klingora: „Zase jsme se posunuli v našich skillech dopředu.“ Na každé túře se budoucí guidi učili, jak zvolit pohodlnou výstupovou stopu a jak najít bezpečnou, ale taky atraktivní linku pro sjezd. Protože podmínky jim přály, dostali se i na opravdu strmé svahy a do úzkých alpských žlabů. A právě v takovém terénu je nutné umět se bezchybně orientovat – a třeba taky vědět, kterou tu appku kdy a kde použít…
Klárka Kuželová
„Mapy.cz jsou dobré pro základní orientaci při turistice, ale pro přesnější plánování túry v alpském prostředí je lepší aplikace Bergfex (ideálně v placené PRO verzi za 499 Kč na rok, pozn. aut.), ve které se přesněji určí sklon svahu. Pro 3D zobrazení zimního terénu je pak zase vhodná aplikace FATMAP, která pomůže udělat si obrázek o celém kopci (v základní verzi je aplikace zdarma, za 999 Kč / rok získáte plnou verzi, pozn. aut.). V budoucnu budu určitě obě aplikace kombinovat.“
Lukáš Klingora
„Taková drobnost, ale utkvělo mi to v paměti. Při postupu v lanovém družstvu na ledovci se těm, co jsou navázání uprostřed, neustále motá lano pod nohy. A na lyžích obzvlášť. Řešení je přicvaknout lano, které vede od navazovacího uzlu dozadu, karabinou do materiálového poutka sedáku. A ejhle! Lano už tolik nepřekáží. Samozřejmě v případě pádu do trhliny se nejspíš poutko utrhne. Ale kvůli tomu komfortu – a s přihlédnutím k nízké pravděpodobnosti pádu – to možná člověk rád riskne.“
Lukáš Ondrášek
„V hnusném počasí se každý svah zdá být sakra strmý a právě tehdy zafunguje sklonoměr jako perfektní protistresová pomůcka. Přiložíte ho ke svahu a ujistíte se, že 30 stupňů ještě nemá. V pěkném počasí by se nad tím člověk ani nezamýšlel. Ale v mlze a chumelenici…
Při šlapání stopy je taky fajn dát si za sebe některého ze silnějších členů výpravy, ať stopu ještě trochu zvelebí pro ostatní z týmu. Takové šlapání stopy je docela věda, protože příliš strmá stopa může sebrat více energie, než bylo v plánu.“
Lukáš Ondrášek používá C.A.M.P.
Ledy: neseďte ve šroubu, uděláte si ostudu
Výcvik musí být tvrdý. Jinak by to nebyl výcvik, ale dovolenka. A tak třem adeptům z rodiny C.A.M.P. navařily lednové Vysoké Taury ty nejlepší podmínky: prudké změny teplot, nový sníh a lavinovou trojku kombinovanou s nejistým strmým nástupem. A do té horské kaše se zamíchala ještě obligátní zkouška ze záchrany. Samozřejmě, že na čas. „U tak komplexní lezecké disciplíny, jako jsou ledy, je nezbytné sbírat maximum informací o počasí, lavinovce a kvalitě a stavu ledu, a to až do nejzazší možné chvíle, kdy se – s ohledem na bezpečnost – musím rozhodnout, jestli do ledu nastoupím, nebo ne,“ říká Lukáš Klingora a přibližuje tak, jaké rozhodovací procesy se v nich lektoři – zkušení guidi – snaží zautomatizovat.
Jen pro představu, co jsou a nejsou ideální podmínky: včera okolo nuly a dnes minus 20 °C. Parádní? Led bude překrásně modrý, to ano. „Jenže rozpínání mrazem způsobuje pnutí, takže se led bude štípat,“ vysvětluje Lukáš Ondrášek, že při lezení solitérních útvarů pak můžete odpochodovat do údolí i s vysněným stalagnátem.
Klárka Kuželová
„Věděli jste, že šrouby do ledu mají pod zátěží tendenci vytávat? Člověk by tak neměl ve šroubech během jištění viset. Ideální je odsednout si do cepínů (případně extra šroubu) a ve štandu být jen zajištěný s úplně minimálním průvěsem. Minimálním proto, aby rázová síla při případném selhání odsedného bodu – cepínů nebo extra šroubu – byla co nejnižší. Štandy pro jištění top rope je zase dobré dělat v abalakových hodinách – pojištěných třeba jedním šroubem.“
Lukáš Ondrášek
„Lopatka cepínu atakující helmu nebo dokonce tvář lezce je známý nešvar. Proto když chce člověk lézt těžší ledy, je rozumnější lopatku odmontovat. Předejde se tak šrámům a jizvám ve tváři. A pokud myslíte, že lopatka bude při výstupu potřeba – například při hledání kvalitního ledu pro štand –, tak při zatěžování nejistého cepínu na něj raději nekoukejte.
A pro nás lyžaře nevídaný zážitek – přístup pod stěnu na sněžnicích. Nakonec je to ale ideální řešení, když vás nečeká velké převýšení. Vyhnuli jsme se tak přezouvání z lyžáků do lezeckých bot a nadměrného množství materiálu v autě. Gamechanger jsou pak nafukovací sněžnice, které se schovají do batohu.“
Lukáš Klingora
„Za sebe bych vyzdvihl potřebu lanové hygieny. Ta je při pohybu lanového družstva na ledu klíčová. Lezeme na dvou lanech, na rukou i nohou máme ostré hroty, do toho ještě sichráky od cepínů a všechno se to do sebe rádo motá. Precizní vedení lana, správné namotávání do smyček při dobírání, nebo přemotání lana před samotným lezením jsou sice na první pohled drobnosti, jenže čím dál víc pozoruji, že právě tohle často dostává lidi na ledech do svízelných situací.“
A na závěr snad už jen pořekadlo, které zaznělo na skialpovém kurzu: „Tlustý guide je jako zubař se zkaženýma zubama.“ Naštěstí naši adepti mají všichni zuby zdravé a budou z nich profíci par excellence.
Lukáš Klingora používá C.A.M.P.
Text: Honza Navrátil