Na tahle místa se návštěvy běžně nevodí. Jen málokoho na světě pustí dovnitř, aby tam koukal pod ruce vývojářům a šmejdil ve výrobě, kde se to hemží patenty. Na druhou stranu – když vybavení, jako je cepín nebo karabina, svěřujete vlastní život, nechtěli byste se podívat, jak vzniká? V italské Premaně – v domově značky C.A.M.P. – otevřeli dveře čtyřem lezcům z Česka, kteří teď mohou vyprávět, co viděli. A že toho viděli dost.
Jenom se tam nahoru dostat je ale kumšt. Z množství zatáček, ve kterých se úzká silnička nad jezerem Como klikatí, se člověku raz dva zamotá hlava. Ono je ale stejně lepší to moc nehnat a držet se u kraje. Piloti, hrnoucí si to po italsku v opačném směru, totiž mají ruku neustále na klaksonu a v puse mají připravené to své „Ehi! Cazzo!“ Ale když se dostanete až na konec silnice celí, ocitnete v Premaně. Nikam dál už se potom jet nedá. Cesta tam končí. Před sebou uvidíte jen hory a vpravo sídlo značky C.A.M.P. – zasazené do svahu stejně šikovně, jako do něj první premanští kováři před stovkami let zasadili celou vesnici.
Každopádně, pokud nemáte ve svém středu vysmátého „international sales managera“ Marca, dovnitř vás nepustí. Dveře s cepíny namísto rukojetí zůstávají zavřené. Čtyřem českým lezcům – Kláře, Hance, Vojtovi a Jirkovi, co vyhráli v soutěži, která přes podzim a celou zimu probíhala na lezeckých stěnách – se to ale poštěstilo. „Ciao, ragazzi,“ houkl na ně Marco a společně nakráčeli dovnitř. A tam začala ta velká šou. Což bylo dáno bezpochyby také tím, že sám Marco je prostě šoumen.
„Pohodovým přivítáním v Marcově oblíbeném baru všechno začalo a ve stejném duchu to pokračovalo až do konce. Milé prostředí, uvolněná atmosféra. Je vidět, že C.A.M.P. je rodinná firma, zároveň ale na profesionální úrovni. Nejvíc jsem se ale těšil na lezení, a taky jsem si ho užil. Delfino, který za námi pak dorazil, je srdcař, co skály miluje a celej život se tam stará o cesty. A bez Marca by to samozřejmě taky nebylo ono. Takže za mě na jedničku.“
– Jirka Kočí
Všichni jsou tam Codegové
Na internetu člověk vidí spoustu věcí. Ale jenom naživo je to ta jediná a skutečná pravda. Klára, Hanka, Vojta a Jirka hned po příchodu stáli u jednoho z prvních cepínů, které Antonio Codega – dědeček Eddyho Codegy, který dnes firmu řídí a vede – ukoval v Premaně před více než sto lety. V roce 1920 přesně. A hned nato koukali na hromadu dalších premanských prvenství, až kdosi – už nevíme kdo a možná, že nakonec všichni postupně řekli: „Pane jo! To by mě v životě nenapadlo, že tady vymysleli tolik věcí jako první!“
Pak s těmi čtyřmi v zádech rozrazil Marco dveře vývojového oddělení, kde bylo lidí jak myší. Jeden cosi modeloval na monitoru, jiný obracel topůrka cepínů v rukách a další visel na umělé stěně v nýtu a tvářil se, že teď už to, v čem visí, konečně funguje, jak má. Marco je pak začal představovat a zjistilo se, že ten člověk v nýtu nosí taky příjmení Codega a za počítačem zase sedí slečna Codegová – Eddyho dcera – a že je tam vlastně kdekdo Codega, protože C.A.M.P. je prostě pořád rodinná firma. A všichni z té rodiny byli milí a nikomu nevadilo, že je parta českých lezců ruší při práci. No – prostě Italové. Pohoda, espresso, croissant.
„Krátké zastavení se před programem a seznámení se u kávy byl skvělý nápad. Lepší snídani jsem letos neměla. A už tady mě dostala ta přátelská atmosféra. V Premaně mě překvapila spolupráce napříč celou vesnicí a neskutečně milí a pracovití lidé. Byl z nich cítit zápal pro věc. Ale taky klid a soustředění se na práci. Úžasné je, že se všechno dělá převážně rukama, jako kdysi. No a karabina se jménem, ta si mě už získala úplně!“
– Hana Hebnarová
Vybavení z Premany
U těhle věcí už dobře víte, kdo a kde je vyrobil.
Mohlo se stát faux paus
Protože C.A.M.P. ale koneckonců není jenom o Codegových, protáhl Marco ty čtyři strmými uličkami Premany, až sešli po schodech k jednomu domu, kde celá šou pokračovala. Starý, horami ošlehaný pán stál pod plakátem z velkého skialpového klání Pierra Menta a vyprávěl, že pro C.A.M.P. začal vyrábět kusy různého vybavení, ještě když firmu řídil pan Orazio. Pak se zapojil jeho syn a teď že už v rodinné dílně kompletují věci pro C.A.M.P. i jeho vnuci a vnučky. A mimochodem – jednou prý moc nechybělo a ten starý pán tu Pierra Mentu skoro vyhrál.
V Premaně je holt do výroby lezeckého vybavení zapojený kde kdo. Kolikrát celé rodiny a po celé generace. Podobných rodinných dílen je tam celkem šest. Ale aby je Marco s těmi čtyřmi všechny obcházel, na to už nebyl čas a ani energie. Přece jen ještě museli sjet to nekonečno zatáček zase dolů. A večer navštívit Marcův oblíbený bar v Leccu, kde je ale Marco varoval, že jestli si k pizze dají víno, nechá je tam sedět samotné. Protože k pizze se přece pije zásadně pivo – a většího faux paus, než si objednat víno, se v celé Itálii dopustit nelze.
„Nejvíc mě zaujalo, že je to vlastně rodinná firma a že byli první, kteří začínali s lehkými produkty. A taky ty první cepíny, které vznikaly v premánských kovárnách. Prostě to dělají dlouho a s láskou a ví, jak na to. A pak návštěva dílny, kde celá rodina maká na kompletaci produktů. Panovala tam příjemná rodinná atmosféra a na stěnách visely plakáty ze závodů Pierra Menta, kterých se sami účastní. Ti lidi mají hory v srdci.“
– Klára Kočarová
Ostuda se tedy nekonala, Marco zůstal a na druhý den ještě vzal ty čtyři na ranní espresso a konečně se šlo taky na skály. A to byl zážitek, protože po lezení dorazila do Galbiate i místní legenda: Ital Delfino, co neumí ani slovo anglicky. A tak při příchodu jen hvízdl „Ciao, ragazzi!“, čemuž ještě všichni rozuměli, ale pak už mohli jenom litovat, že oni zase neumí slovo italsky, protože Delfino je skutečný srdcař, co za svůj život navěsil do skal nad jezerem Como dobrých deset tisíc nýtů a vášnivě o tom lezení povídá. Nebo to tak alespoň zní.
No a pak Marco řekl: „Arrivederci, ragazzi!“ A to byl konec jedné cesty. Ale určitě taky začátek nějaké nové. Protože když člověk pozná Premanu, Codegovi a starého pána, co jednou skoro vyhrál Pierra Mentu, na C.A.M.P. už nezapomene. Tak třeba se tam s námi za rok vydáte taky.
„Největší novinkou pro mě byla rodinná historie firmy, zajímavé bylo pozadí za vznikem loga a překvapilo mě množství prvenství v uvedení novinek na trh. O tom jsem neměl tušení. Nejsilnější dojem jsem ale měl z neformální, velmi přátelské až rodinné atmosféry. Nejen v hlavní budově, ale celkově po vesnici. Je překvapivé, jaká je C.A.M.P. vlastně malá firmička.“
– Vojta Pražma
Podívejte se taky do Premany
Od podzimu do jara můžete opět soutěžit na lezeckých stěnách v Česku a na Slovensku.
Text: Honza Navrátil
Foto: Vít Strouhal