Jak poznat, jestli lezeš za srdcem, nebo tě žene jen ego? Těžký, co? Háček na to taky nemá jasnou odpověď – ale jedno ví jistě: když neposloucháš své pravé já, začne se všechno s… . Přesně to se stalo během jedné zimní výpravy, která měla být rychlou akcí v mixové lince Nordwand direct. Jenže podmínky? Tragédie. Přístup? Za trest. A nahoře? No… tam na něj čekalo něco, co by nepřál ani největšímu nepříteli. Jak to celé dopadlo a co si z toho odnesl? To už si přečti sám.
Jak rozpoznat mezi přáním vlastního ega a toho co jde zevnitř, od srdce? Těžká otázka a jen málokdo na ni zná odpověď. Neznám ji ani já! Až konkrétní výsledky mého rozhodnutí mi dají jedinou správnou odpověď. Plynulo mé rozhodnutí ze mě samotného, nebo pouze z klamného přání vlastního ega? Už vím, jaký rozdíl je mezi úspěšným horolezcem a tím, který stále někam jezdí a nikdy nic nevyleze. Mezi zdravým člověkem a nemocným, co se stále snaží uzdravit a stále mu to nejde. Mezi úspěšným a neúspěšným podnikatelem. A tak dále a tak dále… Jde o to najít svůj vlastní vnitřní klid, jen z něho může pak vzejít ta správná myšlenka. Když neposlouchám pravé já, začne se všechno srát. Sled jakoby náhodných událostí pak naznačuje, odkud že rozhodnutí vychází...
Podzimní Nepál nám s Radarem nevyšel a tak honem vymýšlíme kam za prvním zimním lezením. Hrrr, rychle hned teď podmínka- nepodmínka. Místo týdne někde v západních Alpách máme jen dva dny. Dlouho jsem si chtěl vylézt Nord wand direct za WI 4+/ M7 na Lisenser fernerkogel.
To nějak prokorčulujeme
Nebudu detailně popisovat všechny související události, které výstupu předcházeli, ale necítím se úplně ve své kůži…Po sněhu taky ani památky a tak klopýtáme přes kamenná pole za tmy, v mlze a za hustého sněžení pod nástup. Podle předpovědi přitom mělo být bezvětří a jasno! Jsme trochu zklamaní, krásná ledovo- mixová linka je aktuálně skoro bez ledu a navíc nastupujeme až kolem půl deváté. Přístup nám zabral více času, než jsme předpokládali. Upřímně se mi do toho ani dvakrát nechce, ale Radorovo „to nějak prokorčulujeme“, mě vždycky namotivuje ☺
Padám do údolí
Ve spodní části jen velmi tenká a špatně zajistitelná vrstva ledu, ale alespoň je po čem lézt. Kolmé rampouchy jaksi chybí a tak musíme přelézt několik kratších převisů, než se dostaneme k nějakému souvislejšímu ledu. Na jištění používáme pouze nejkratší C.A.M.P. Rocket XS šrouby, jen 7 cm dlouhé. Ledu opravdu moc není, zůstává jen rozbitá skála s malými možnostmi pro zajištění a tak doslova hypnotizuji velký skalní hrot nad sebou. Štand! S úlevou cvakám odsedku do erárních smycí a ještě než zařvu „zruš“, vykloním se, abych zkontroloval terén nad sebou. Pak už na sebe koukám jak v nějakém zpomaleném filmu. Celý blok se uvolňuje a já spolu s ním nabírám směr údolí. Chvála BOHU mě zachytává jedno z postupových jištění, smyčky vypadávají a tak půlkubíkový blok pokračuje ve své původní trajektorii naštěstí sám. Radar je schovaný za rohem ve skalním koutě, také v pořádku. Vím, že musím lézt ihned dál, než se dostaví šok. Ten se naštěstí dostavil až následující den a tak jsme cestu společnými silami téměř dolezli. Odneslo to pouze roztrhané oblečení, ztracené GoPro , bolavý kotník a záda!
Háček používá C.A.M.P.
Text: Zdeněk „Háček“ Hák