Val di Mello - Žuly není nikdy dost

Má pytel expirační dobu?

Val di Mello bylo svědkem mnoha mých poprvé - vícedélky, horské lezení, ale také krátký pád do plotny a z toho naražená (později se ukázalo, že tam byla i nějaká zlomenina) pata. Mello je láska...v dobrém i zlém.

V roce 2024 jsme opět zde a plán je jasný. Polezeme na horu Qualido (někdo říká Kovadlina) cestou Magic Line, přeběhneme do údolí Zocca a vylezeme něco na Punta Allievi a pak ještě údolí Torrone a dle fyzických možností na Picco Luigi Amedeo. Nejdůležitější je ale pokus o Magic Line, protože v ní má Bobr 23 let starý pytel! Existuje expirační doba pro zavěšené pytle? Je jejich, byť pomyslná, látka, která časem práchniví a slábne, symbolikou našemu stavu vůle, svalů a lezeckého umu? S každým dalším rokem riskujeme, že se pytel zřítí ze skály do údolí. Máme pak čistý štít? A kolik let by to teda mělo být?

Jak znám své lezecké přátele, berličku s ubíhajícím časem by mi neuznali. A tak si svoje pytle, stejně jako svou minulost, taháme s sebou. Tedy až do chvíle, kdy to všechno pěkně zacvaká do sebe. A někdy to chce pořádně promyšlený plán, štěstí a vůli nezpráchnivět, aby sundání takového horského závaží klaplo.

Deštík v údolí Zocca

Připravit, pozor.....

Jeden takový plán se zrodil v Bobrově hlavě v roce 2014 a měl velmi přímočarou strukturu: 1. najít vhodného parťáka, 2. vycvičit ho pro daný záměr, 3. nadchnout ho pro Val di Mello. Co čert nechtěl, zrovna tou dobou se zamiloval do mě a body plánu se začaly zhmotňovat takto:

1. Ája má nějaký lezecký talent, ale o tradičním lezení, neřku-li horských vícedélkách neví zhola nic. Takže to bude trvat trošku déle. Zato je snadno ovlivnitelná a tvárná (efekt nevědomosti, kterému ještě napomůže zamilovaná mlha). Parťačka by z ní snad být mohla.
2. Bude nutný nejen lezecký, ale i životní výcvik. Začnu ji lezecky vést (trénovat..ale skrytě, podprahově, aby na to nepřišla) a budu pozorovat jaký má vztah k morálovým cestám. Je třeba ji podporovat v tahání a všeobecně budovat pozitivní nebo alespoň neutrální přístup k riziku. V životě bude třeba rozšířit horizonty ve vztahu k nejistotám (systematicky narušovat plány, které si vytvořila), vypjatým situacím a k nedostatku spánku. Prostě zvyšovat odolnost vůči fyzickému a psychickému nepohodlí.
3. Ve správný čas ji vezmu lézt do Val di Mella na místní vyhlášené vícedélky (Kundalini a Luna Nascente), aby si Mello zamilovala. Pak jí z údolí ukážu Qualido a povyprávím příběh o zavěšení pytle a naději, že se mi jednou povede cestu vylézt. To snad probudí její zvědavost a nadšení pro společný cíl.

Mezi „připravit“ a „pozor“ sice uplynulo deset let, ale teď jsme tu. Takže....

Vchod do bivaku Hotel Qualido

Akce

V neděli navečer jsme se zabydleli v bivaku pod Qualidem. V pondělí mělo být hezky, v úterý dopoledne mírně mrholit a ve středu už jsme potřebovali být v dalším údolí. Lezením v Mellu jsme už nějaký čas v životě strávili, tak jsme si tentokrát dovolili trochu přidrzlou zkratku. Rozlezeme se holt v pondělí v prvních délkách Magic Line s místní klasou 6a+, 5c, 6b a 6a. Do klíčových délek 6c a 7c času dost a pohybová paměť a intuice si snad na bergellskou žulu rychle rovzpomenou.

Z bivaku „Hotel Qualido“, který je jasnou pětihvězdičkovou záležitostí, to máme k nástupu asi pět minut, takže v sedm startujeme první délku. Je spíš zataženo, občas se mráček z doliny otře i o nás a skálu a já čekám, kdy vykoukne to slibované sluníčko a oteplí mě. Toho se dočkám v podstatě až na vrcholu, takže díky mylné předpovědi jsem celý den v mírném chladu.

Valíme nahoru, jak to máme už spolu nacvičené. Střídáme se a jistič může podle uvážení a potřeby zakousnout nějakou drobnost nebo se napít. Pauzičky na svačinku nepraktikujeme, což je v cestě dlouhé přes 700 metrů vhodná taktika.

Val di Mello - Monte Qualido - vrchol Magic line

Ke klíčové délce se Bobr při svém prvním pokusu nedostal, ale od kamaráda Šoumena máme informaci, že se jedná o diagonální spáru s oblými okraji, kam jdou dobrý půlžáby. To nám dalo naději, že tím 7c dokážeme prostoupit. Šoumen je maestro ve stání na tření, takže určitě ani nezaznamenal, že tam nejsou stupy. My ano. Spára z nás vydojila pěkný kousek síly. Ale AF se podařilo. Tři délky před vrškem už pociťujeme únavu psychického i fyzického charakteru, a tak nás zastihne komunikační šum, jehož výsledkem je, že mírně naštvaný Bobr razí cestu zatravněným, položeným koutem, který nejde jistit. Tráva je kluzká, ale do údolí nakonec naštěstí padá jen symbolický sundaný pytel, a já s Bobrem dolézáme pod vrcholovou stěnku.

Používáme vybavení C.A.M.P.

Než vyvrcholíme, vysvětlíme si šumové nedorozumění a Bobr si vzpomene, že přesně o tomto koutku mu vyprávěl Nedori. Jak tam s omrzlýma nohama (to je příběh na jindy) v lezečkách bruslil na trávě a zoufale hledal nějaký jištění. „A má se to lízt tou stěnou zleva, říkal Nedori.“ zakončil Bobr svou reminiscenci. Předávám tedy štafetu dál, vyprávím o zatravněném koutku, aby už tamtudy nikdo nemusel lézt, pokud si včas vzpomene.

Na vrcholu stíháme sluníčko, které už konečně vysvitlo, jak se pomalu uklání k obzoru. Takže o výhledy na okolní alpská údolí a hřebeny nejsme ošizeni. I ve slaňování jsme sladěni, takže celou stěnu projedeme za necelé dvě hodiny.

Val di Mello - Monte Qualido - vrchol Magic line

Lezení je meditace

Je ráno, ajaj ráno. Hrabu se ze spacáku, ani pohodlná nafukovací karimatka nedokázala zabránit bolestem zad. Nicméně věřím, že jen díky ní, se vůbec můžu pohnout. Slunce svítí, hřeje, a můj muž na mě terapeuticky šlape, s láskou tahá za různé končetiny. Odpočinek. Předpověď se pletla. Dnes paří slunce a žádný deštík nepřichází. Zpětně jsem vděčná, že bylo včera pod mrakem, protože v tomhle bychom z té stěny ztekli.

Procházíme se loučkami a potůčky pod Qualidem. Jsem úplně očištěná. Fyzicky - koupel v potoce, duševně - koupel ve stěně Qualida. Sedím a nic víc nechci. Všimnu si, že mám tak jednu myšlenku za minutu a ta projde bez jakéhokoliv vnitřního komentáře. Tohle je meditační stav z lezení. Jsem tu. Vypnutá nejtěžší a nejdelší vícedélkou, kterou jsem zatím lezla.

Přesun k chalupě Allievi

Chvíle pro Shakespeara

Další den jdeme přes Passo dell´Averta na chalupu Allievi. Déšť nás stíhá těsně před chalupou, ale odpoledne se mezi přeháňkami stíháme jít podívat na nástup cesty Cosi´ e se vi pare (620m, obtížnost 6b, 15 délek).

Čtvrtek ráno, hezky, tedy vzhůru k vrcholu. První délka je klíčová. Omydlená, vyleštěná od ledovce. Tři nýty, potenciální pád do plotny, fuj. Trvá mi asi pět pokusů, než lezečce uvěřím, že na tom skle neustřelí, než vymyslím, co mám vlastně dělat a než se přesvědčím, že to fakt udělat chci. Chci?

Asi tři metry nad nýtem chytám bočáček, už to skoro je, ještě jeden, dva kroky. Mentální vypětí, odsouvání strachu do pozice - sedni a zůstaň, srdce tluče, když tu...se mnou rozezní univerzální reakce na chci?, proč?, pochybnosti a otázky. „Všechno, co mám, k nohám složím, a s tebou, můj pane, zůstanu.“ Pán jsou hory, život, muž, žena,... kdokoliv a cokoliv, čemu to všechno člověk dá. Noha se mi přestane klepat a do stěny volám „V tom okně východ je a Julie, slunce. Vstaň, slunce spanilé, a doraž lunu, která bez toho už bledne závistí, žes mnohem krásnější, ač její služka.“ Frenda zakládám s vědomím, že roky ve školních škamnech nepřišly vniveč a Shakespeare je a bude mým oblíbencem.

Cosi e´ se vi pare - Punta Allievi - vrcholové foto

Po seběhnutí z vrcholku Punta Allievi zabalíme před chalupou batohy a ještě za světla se přemístíme do biváčku pod Pico Luigi Amedeo. Třetí cestou za těchto pět dní je Taldo Nusdeo (470 m, obtížnost 6c, 13 délek). Naprostý trad, včetně štandů ze skob. Většinou spáry či soustavy spár. Lezeme ji spolu s dvěma sympatickými italy, kteří nás zachrání, když vysvobodí naše lano zaseknuté v posledním slaňovacím kroužku. Po čínskopolévkové večeři balíme batohy a v osm začínáme klesat 1300m do údolí, abychom doklusali ještě večer do kempu, kde se nachází druhá půlka posádky, Andrejka s Kubou.

Vrcholovka Taldo Nusdeo

Téměř v každé zatáčce horského koziáše v únavě hledám místo, kde si rozložím karimatku a už neudělám ani krok. Už nechci. Tak sejdu dolů zítra, vždyť se to nepodělá. Ale pořád jdu. Proč? VŠECHNO, co mám k nohám složím, a s tebou, můj pane, zůstanu. Proto. A taky proto, že v kempu je teplá sprcha.

Sprcha se zavírá v deset. My doběhli ve čtvrt na jedenáct. Studená, horská řeka ve Val di Mellu to jistila.

Co s sebou na více délky?

Čísla a strohé údaje

Text + foto: „Ája“ B. Obročníková