Sto dvacet metrů kolmého a místy snad i převislého ledu. Když se Jeff Lowe a Mike Weiss v zimě 1974 po desetihodinovém zápase v zamrzlém vodopádu Bridalveil Falls v americkém státě Colorado konečně postavili na kus rovné země, začali se smát a válet ve sněhu jako štěňata. Aby ne. Když dokázali něco, o čem ještě před několika hodinami ani netušili, zda je s jejich vybavením – tedy s Chouinardovými cepíny Zero s rovným bambusovým topůrkem – vůbec reálné. Výstup tehdy ohodnotili novým stupněm WI6+, a to znamenalo, že zdolali nejtěžší ledovou cestu světa. Jeff Lowe se pak po čtyřech letech k ledopádu vrátil. Tentokrát ale sám.
Chvíli tam jenom tak stál a koukal vzhůru. Jeho blonďaté vlasy zářily v odpoledním slunci a jak se jeho hlava zakláněla, v tmavých brýlích se postupně promítala celá masa zmrzlé vody. „Zdá se být v lepším stavu, než jsem čekal,“ zhodnotil osmadvacetiletý Jeff Lowe nenuceně, „jen ty tmavé pruhy nahoře mohou být trochu shnilé.“ Jeho hlava se pomalu dál zakláněla dozadu: „Ale asi to bude OK.“ Potom si klekl do sněhu a začal si chystat mačky a cepíny k sólovému výstupu. Hlavně cepíny ale vypadaly jinak než ty, které použili při prvovýstupu s Mikem Weissem před čtyřmi lety.
Vlevo: ledová sóla Jeffa Lowa se dostala i na obálku legendárního magazínu Sports Illustrated; vpravo: Jeff Lowe při prvovýstupu Bridalveil Falls v roce 1974
Jeff Lowe předváděl ve skalních i ledových stěnách neskutečné kousky a jeho bratr Greg Lowe mu k tomu dokázal navrhnout a vyrobit adekvátní vybavení. První velkou věcí, která se zrodila v Gregově dílně, byl expediční batoh s vnitřním rámem a kompresními popruhy – de facto vzor pro všechny současné batohy. V šedesátém devátém pak podle Jeffových postřehů z velkých stěn sestrojil závěsný stan L.U.R.P., což byla zkratka pro název Limited Use of Reasonable Placements. No a konečně v roce 1973 zkonstruoval speciální lezecké cepíny, které pak s Jeffem testovali v zamrzlém bazénu svých rodičů v Ogdenu v Utahu.
„Přes výstup, jako je tento, se nemůžete probít jenom pomocí hrubé síly,“ řekl soustředěný, ale nikoliv nervózní Jeff Lowe, než se pustil do prvních, ještě docela přívětivých metrů ledopádu, „každý pohyb musí být provedený bezchybně. Nikdy nesmíte dopustit, aby vaše koncentrace navzdory monotónnosti pohybu polevila.“ Po necelých třech hodinách zasekl Jeff Lowe své nové cepíny za hranu ledopádu. „Bylo to nejtěžší sólo, jaké jsem kdy udělal! Nebyla jakákoliv možnost ústupu a i díky tomu byly mé smysly ostřejší. Jasnější. Mohl jsem se soustředit pouze na to, abych stoupal vzhůru. Skvělý pocit.“
První cepín Hummingbird, který navrhl a zkonstruoval Greg Lowe, zdroj: verticalarchaeology.com
Karbonový primát patří Premaně
Nezvykle krátké cepíny, které na první pohled připomínaly kladiva k zatloukání skob, měly těžkou hlavu s vyměnitelným trubkovitým hrotem a ani za mák se nepodobaly nástrojům, se kterými se do té doby lezlo. Greg Lowe své výtvory ale ještě dál vylepšoval, až bylo načase dát jim konečně také jméno: Hummingbird – první lezecké cepíny na světě se zakřiveným hrotem a vyměnitelnými komponenty.
Se svým vynálezem pak starší z bratrů následoval cestu Yvona Chouinarda. Stejně jako on se svým prototypem cepínu Zero se i Greg Lowe vydal z Ameriky do italské Premany, aby se tam s bratry Codegovými domluvil na sériové výrobě. Tehdy totiž nebylo na světě moc míst, kde by měli s výrobou cepínů takové roky zkušeností. A právě kováři v horách nad jezerem Como ovládali techniky, které nikde jinde neovládali. V roce 1980 si tak lezecké cepíny Hummingbird s vyměnitelným hrotem a lopatkou mohl koupit každý. A protože jejich uvedení na trh bylo výsledkem spolupráce mnoha lidí, byly v pogumované rukojeti cepínů vytlačeny nápisy LOWE, CAMP, INTERALP a SALEWA.
Cepín Hummingbird, který se od roku 1980 sériově vyráběl v Premaně.
Tím ale spolupráce s bratry Loweovými neskončila. Naopak. Už o čtyři roky později – v roce 1984 – cepíny Hummingbird v Premaně vylepšili a vyrobili tak vůbec první cepíny na světě s karbonovým topůrkem. Takže ne jak si mnozí myslí – první karbonový cepín se nezrodil v jiné italské dílně v údolí Aosta. Zrodil se právě Premaně – v C.A.M.P.u.
Cepín Hummingbird z roku 1984: první cepín na světě s karbonovým topůrkem.
V devadesátém čtvrtém roce ukovali v Premaně zahnuté topůrko cepínu, který příznačně nazvali Woodpecker. Pořád ještě měl trubkovitý hrot podobný původnímu Hummingbirdu – i když už byl zespod seříznutý. A celý dosavadní vývoj, na kterém se za posledních sto let, co se cepíny v Premaně vyrábějí, podíleli horolezci jako Riccardo Cassin, Yvon Chouinard, nebo právě bratři Jeff a Greg Loweovi, vyústil v současné zbraně X-Dream s patentovanou rukojetí s nastavitelným úhlem sklonu pro lezení v ledu (48°) a drytool (60°). A podle toho, co leží na stole ve vývojovém oddělení, není vývoj cepínů v Premaně rozhodně u konce.
C.A.M.P. – Costruzione Articoli Montagna Premana – to je prostě sama historie vývoje cepínů.
Kompletace cepínů C.A.M.P. X-Dream v jedné z rodinných dílen v italské Premaně.
Lezecké zbraně z Premany
Text: Honza Navrátil