Když na jednom cepínu pracuje celá vesnice

Po letech strádání, kdy se hvízdání kulek a dělové rány zas a znova jako ozvěna vracely mezi štíty hor – kdy jim denně zela pod nohama hluboká propast a převisy sněhu se vzdouvaly nad jejich hlavami jako memento, že smrt může přijít odkudkoliv – po těch letech italské alpské jednotky už lépe věděly, jak se na další boje připravit. Oslovily tedy také Antonia Codegu, mladého kováře z Premany, a vyžádaly si u něj tři tisíce cepínů.

uvodni_foto

Prvních šest horolezeckých cepínů přitom Antonio Codega ukoval v dílně svého otce Nicoly teprve nedávno. Pracovat na nich navíc mohl teprve potom, co si splnil všechnu svou práci – až dokončil všechny ty nože, nůžky, kravské zvonce a ozdobné kování, které si objednali benátští gondoliéři. Toto byla jejich obživa. Cepíny jen mladické snění. Když ale těch šest Antonio v roce 1920 odvezl do Milána a nechal je vystavené v obchodě Brigatti, okamžitě se prodaly. A poštou brzy přišla skvělá zpráva: dalších pětadvacet cepínů pro Brigattiho.

Když pak Antonia Codegu navštívil nahoře v Premaně úředník italských alpských jednotek, aby objednal ony tři tisíce cepínů,musely už jít kravské zvonce na čas stranou.

C.A.M.P. - Jeden ze třech tisíc cepínů vyrobených pro italské alpské jednotky. Foto: Ondra Vacek, HanibalJeden ze třech tisíc cepínů vyrobených pro italské alpské jednotky. Foto: Ondra Vacek, Hanibal

Costruzione Articoli Montagna Premana

Tedy ve zkratce: C.A.M.P. Tato čtyři písmena visela nad dveřmi Antoniovy dílny, když jimi ve čtyřicátých letech opakovaně procházel Riccardo Cassin s nápady, jak horolezecké cepíny ještě vylepšit. Díky Codegově zručnosti a Cassinovu jménu se cepíny z Premany dostaly po druhé světové válce do centra pozornosti. A pak dokonce až na 7925 metrů vysoký vrchol Gasherbrumu IV – během expedice, kterou Cassin vedl v roce 1958.

Jenže na konci šedesátých let, kdy už člověk mířil na Měsíc, horolezci stále používali cepíny s dřevěným topůrkem. V Premaně ale právě v tom roce 1969, kdy Neil Armstrong hlásil svůj velký krok pro lidstvo, udělali velký krok pro horolezce a vyrobili celosvětově první cepín s hliníkovým topůrkem. Lehký a mnohem pevnější než dosavadní. Pojmenovaný podle hory podobně zlomové – Cerro Torre.

Historie značky C.A.M.P rovná se historii vývoje cepínů. Cepín Cerro Torre je ten třetí zleva. Foto: Ondra Vacek, HanibalHistorie značky C.A.M.P rovná se historii vývoje cepínů. Cepín Cerro Torre je ten třetí zleva. Foto: Ondra Vacek, Hanibal

Chouinardovo léto

„Od května do listopadu neočekávejte rychlé dodání,“ stálo v jednom z prvních katalogů Chouinard Equipment. Byly to právě ty měsíce, které Yvon Chouinard trávil na skalách a v horách po celém světě. Lezci si ale na jeho výrobky rádi počkali. On nad nimi totiž opravdu přemýšlel. Přepracoval třeba Salathého skoby a díky nim yosemitští lezci zvládli v 50. a 60. letech to, co zvládli. A během lezení ve Skotsku a francouzských Alpách studoval techniky lezení v ledu a následně přetvořil cepíny tak, že pohybovat se po ledu už neznamenalo jen stále dokola sekat stupy.

Chouinard věřil, že když bude geometrie hrotu kompatibilní s obloukem švihu, bude cepín v ledu lépe držet. A měl pravdu. V roce 1966 mu první takový cepín vyrobili ve firmě Charlet a od roku 1969 už byly cepíny Chouinard Piolet omezeně dostupné i veřejnosti. V 70. letech se pak Yvon Chouinard potkal s bratry Codegovými – s Antoniovými syny – a na hlavice dalších cepínů, které Chouinard průběžně vylepšoval především změnami tvaru a počtu zubů, se v té době vedle sebe razilo následující: Chouinard – CAMP – Made in Premana.

Cepín Chouinard Zero vyrobený v Premaně v roce 1985. Foto: Ondra Vacek, HanibalCepín Chouinard Zero vyrobený v Premaně v roce 1985. Foto: Ondra Vacek, Hanibal

Costruzione Articoli Montagna Premana

Už jen pár lidí dnes v Premaně vyrábí nože a ozdobné kování. Spousta lidí z dvoutisícové vesnice ale pořád má svou dílnu. Samozřejmě moderně vybavenou. Třeba CNC stroji, na kterých jedna z tamních rodin upravuje rukojeti cepínů. Nebo laserovou technologií. Tu si zase dva mladí kluci–běžci pořídili ke gravírování a vyřezávání přesných dílů z železných plátů. Právě takto – protože výroba v Premaně není koncentrovaná na jedno místo, ale je rozesetá po celé vesnici – vznikají ty vůbec nejlehčí cepíny na světě.

Ultralehký cepín C.A.M.P. Corsa Race je výsledkem vývoje, který nastartoval už Antonio Codega, když v roce 1920 ukoval oněch šest prvních cepínů. Je výsledkem spolupráce se všemi těmi velkými jmény jako Riccardo Cassin, Tom Frost, Yvon Chouinard nebo Greg Lowe. A je také výsledkem kovářského umu, který se pod Monte Legnone předává už po staletí – z generace na generaci.

185 gramů. Nikdo zatím nevyrobil lehčí cepín než lidé z Premany.

Frézování reliéfu do topůrka pro snížení hmotnosti a pevnější úchop. Takto se rodí nejlehčí cepín na světě C.A.M.P. Corsa Race. Foto: Ondra Vacek, HanibalFrézování reliéfu do topůrka pro snížení hmotnosti a pevnější úchop. Takto se rodí nejlehčí cepín na světě C.A.M.P. Corsa Race. Foto: Ondra Vacek, Hanibal

Přenos loga C.A.M.P. na topůrko cepínu pomocí laserové technologie. Foto: Ondra Vacek, HanibalPřenos loga C.A.M.P. na topůrko cepínu pomocí laserové technologie. Foto: Ondra Vacek, Hanibal

Premana. Místo, kde odjakživa žijí kováři. Foto: Ondra Vacek, HanibalPremana. Místo, kde odjakživa žijí kováři. Foto: Ondra Vacek, Hanibal