Hodnocení A5 v jazyce technického lezení znamená, že žádné z jištění nevydrží větší pád. Ten tím pádem může znamenat smrt prvolezce nebo i celého týmu. Prostě Hazard. Však taky nejtěžší hákovačka v Tatrách s názvem, který o charakteru výstupu ledasco napovídá, měla donedávna pouze dvě opakování. Při tom druhém v březnu 2013 potřebovali Ján Smoleň a Petr John na ty čtyři nebývale obtížné délky dva dny a celkem 19 hodin času. Potřetí letos zopakoval Hazard Jožo Krištoffy. Začal také technicky, ale to pro něj nebyl konečný cíl. Rozhodl se totiž vylézt celou linii volně – a to pouze po původním jištění z technického přelezu.
Před jedenácti lety v roce 2012 se Jožo Krištoffy připravoval na cestu Proces ve Višňovém s hodnocením 11 UIAA. Po nuceném dočasném výpadku z tréninku si ale nakonec musel najít nějaký nový alternativní cíl. Tím se stala cesta Jet Stream 10-/10, která v té době platila za nejtěžší letní cestu Vysokých Tater. Původní hákovačka v jihovýchodní stěně Jastrabí věže měla zatím jediný volný přelez od Dušana „Stoupy“ Janáka z roku 2007, což bylo v Česku oceněno jako Výstup roku. Po návratu do tréninku tak Jožo v srpnu 2012 uskutečnil první slovenský přelez. A to odstartovalo jeho éru horského lezení.
V roce 2016 přidal Jožo na Jastrabí věž svou vlastní cestu s názvem Corona. Byl to ovšem postupný proces. Nejprve vyhlédnutou linii vylezl technicky s klasifikací 8 A3+ a teprve poté ji přelzl také volně – přičemž obtížnost navrhl na 11- UIAA. Takže Jet Stream najednou nebyl nejtěžší letní tatranskou cestou. Tou se stala Jožova Corona.
Staré hákovačky, kterým chyběl volný přelez, se pak staly Jožovým ultimátním cílem v čase, kdy pro celosvětovou pandemii musel hledat výzvy hlavně „za domem“. A chvála za ty Tatry! Gilotína na Malý Hrot s obtížností 9+/10- v srpnu 2020. Direttissima na Mlynárika v říjnu 2021, kdy Jožo dvě nejtěžší délky ohodnotil na 10-. A loni v jeho hlavě uzrála nejodvážnější myšlenka, kterou se pak ještě dlouho bál vyslovit nahlas: Hazard. „Bol to cieľ, na ktorý bolo treba najprv dozrieť a mentálne sa upratať,“ říká Jožo.
Jeho cílem bylo Hazard nejprve zopakovat jako hákovačku a následně se pokusit o volný přelez po původním jištění z technického přelezu. Ve středu 3. sprna 2022 Jožovy chyběly tři metry do konce třetí a poslední klíčové délky za A4, když najednou vytrhnul skobu a jeho kotník se tvrdě setkal se žulovou policí o pár metrů níže. I přes tušení zlomeniny Jožo třetí délku dohákoval, pak zanechal věci ve stěně a dalších šest týdnů jeho noha odpočívala v sádře.
Pro volný přelez se tak Jožo vrátil až o rok později. A když pak při prvním ostrém pokusu v červenci 2023 zdolal klíčové místo a už už to vypadalo, že dokončení výstupu nic nebrání, vylomila se s ním důležitá lišta. Naštěstí se pod výlomem v tom samém místě zrodil chyt nový, byť o trochu horší. A o čtyři dny později – v neděli 9. července 2023 – už tak Jožo Krištoffy přelezl Hazard v kuse a bez zaváhání.
„Veľmi som rád tomu, že naozaj enormné množstvo vynaloženej energie má úspešný záver. Je to náhoda, že celá cesta nemá absolutne hluché miesto?“ zamýšlí se Jožo nad tím, jak se věci nakonec správně poskládaly. „Je to náhoda, že v kľúčovom mieste je lepšia skoba? Že júl bol pomerne chladný ale suchý? Že po vylomení dôležitej lišty vznikla nová lišta? Alebo je v tom niečo viac? Koľko dáš, toľko dostaneš?“
Jožo, obtížnost 10 UIAA, Jasper E5 – takový je Hazard v číslech. Zkus ale cestu popsat prostřednictvím tvých vlastních pocitů a vzpomínek z cesty.
A5 znamená, že istenia pravdepodobne nevydržia väčšie zaťaženie. Preto som sa snažil vypreparovať cestu a zvoliť taktiku istenia a zapínania istení či aj vynechanie istení tak, aby som čo najviac minimalizoval možnosť pádu a čo najviac rozložil zaťaženie na istenie. Viac-menej v prvých dvoch tretinách sa nepadá. Tam som s takou možnosťou ani mentálne nepočítal – to znamená, že robím kroky alebo mám taký prehľad situácie, že som schopný koordinovane sa vrátiť a odsadnúť do istenia. V kľúčovom mieste som potom mal lepšiu skobu, ktorej som pri mäkkom zachytení pádu vcelku veril.
Musím však povedať, že je to naozaj nádherný kus skaly s úžasnými krokmi v kompaktnej žule. V kľúčovej dĺžke sa lezie od štandu po štand – je tam pár oddychov, ale je to naozaj kus nádherného súvislého lezenia, ktoré mám stále pred očami. Z druhej strany cítim popri radosti aj určitú nostalgiu, že táto etapa života je už za mnou.
Asi to pro tebe byl silný zážitek.
Z môjho pohľadu je Hazard vrchol toho, čo sa mi podarilo dokázať v Tatrách do tohto času. Vedieť odistiť a technicky preliezť A5, následne po silovo-technickej stránke liezť obtiažnosť 10 a psychicky zvládať túto obtiažnosť nad mikro isteniami, to sú tri hlavné faktory, ktoré robia túto cestu výnimočnú. Veľkou výzvou však pre mňa bolo dokázať sa popri práci, povinnostiach a dvoch malých deťoch koncentrovať na prípravu a hlavne na samotné lezenie v ceste, kde nie je priestor na chyby – vytesniť z hlavy všetko rušivé.
Cestu jsi vylezl PP (tzn. se založeným postupovým jištěním). Myslíš, že lze tuhle cestu vylézt RP, tedy zakládat jištění během samotného lezení?
To, čo sa minulej generácií zdalo nelezitelné, dnešná lezie on sight. Ten vývoj je stále vidieť a aj ja som sa snažil v rámci svojich možnosti dať vždy zo seba maximum. Ak niekto príde po mne a dá to čistejšie a po ňom ešte niekto a dá to solo onsight, veľmi rád si s ním podám ruku a pogratuľujem mu. Je to vývoj a sám som zvedavý, kam sa to dá až dotiahnuť, keď sa mladá generácia olympionikov dostane do hôr. Dôležite je však aby nebrali horolezectvo len ako obtiažnosť krokov v silovo-technickom merítku, ale aby cesty robili eticky čistým štýlom a rozumeli rozdielu medzi pojmami športové lezenie a horolezectvo.
A co je pro tebe ten eticky čistý styl, o kterém mluvíš?
Pre mňa je horolezectvo o dôvere, čistote a úprimnosti. Všetky prvovýstupy či cesty v horách som preliezol vždy odspodu s rešpektovaním ich histórie a štýlu prvovýstupu. Nie je jediná dĺžka, do ktorej by som nazlanil, odistil a následné liezol. Takto som robil Coronu, dĺžku cez tzv. Zvon v Diretke na Mlynárika, Hazard ale aj mnoho iných ciest či už v Tatrách alebo vo svete. Etika horolezectva je hlavná esencia tohto športu. Je škoda, že sa o nej tak málo píše a hovorí. Mladé generácie prichádzajú a veľakrát narobia nevratné škody v historických cestách len z nevedomosti alebo nezáujmu o poznanie minulosti a s tým spojených súvislostí.
Takže kdyby o pár let později někdo přišel a do Hazardu navrtal nýty?
Išiel by som to vytĺcť a odpíliť. V zmysle etiky niečo také by mohli urobiť len autori cesty, čím by zničili historický míľnik v podobe najťažšej technickej cesty v Tatrách. Z pozície prvoprelezcu mám právo žiadať zachovanie charakteru cesty – po mne tam nezostalo nič navyše. V takomto stave je zachovaná aj najťažšia technická cesta ohodnotená na A5 aj cesta charakteru 10 UIAA E5 (Jasper). Na Cerro Torre odstránili nitový rebrík Cesara Maestriho po štyridsiatich dvoch rokoch a vrátili tým hore svoju majestátnosť a nedobitnosť (Hayden Kennedy a Jason Kruk v lednu 2012 odstranili z Compressor Route 120 nýtů, pozn. red.). Osobne s týmto počinom plne súhlasím a nech to je memento, ako spraviť horolezectvo čistejším a férovejším.
Z fotek některé jištění v Hazardu vypadá dost hrozivě. Co jsi používal?
Už roky používam na istenia vklínence C.A.M.P. Ball Nuts – hlavne tri najmenšie veľkosti sú nenahraditeľnou súčasťou istení na mojej sedačke – tak pri lezení na expedíciach v rôznych kútoch sveta ako aj v ceste Hazard. Ball Nuty držia naozaj perfektne a dajú sa použiť tam, kde sa nevojdu friendy a charakter špáry neumožňuje umiestniť klasický stopper.
Samozrejme pak množstvo skôb značky C.A.M.P – od malých jedničiek Iron Hawk, Ultimate reality Piton a Knifeblade až po veľké ú-čka, hačiky Captain Hook či stoperry Pro Nuts.
A lana? Nad jejich volbou jsi vzhledem k jištění asi také přemýšlel, ne?
Liezol som na lanách Beal Gully 7,3 mm a gro cesty som ich používal ako polovičky. Sú ultraľahké a dobre sa s nimi pracuje. Potreboval som naozaj špičku, čo sa týka hmotnosti, ale aj manipulovateľnosti. A samozrejme vzhľadom na neisté istenia aj nízku rázovú silu.
Říkal jsi, že Hazard je vrcholem tvé jedenáct let trvající epizody v Tatrách. Co tedy dál? Máš před sebou ještě nějaké výzvy, nebo to lze chápat tak, že tohle byla ta poslední?
Určite je v Tatrách ešte mnoho výziev. Od roku 2012 sa snažím držať latku a posúvať ju ďalej. Neviem, či sa mi podarí posunúť latku ešte vyššie, ale je tu nová generácia, ktorá má možnosti pred sebou. Avšak v tejto ceste sa nejedná len o samotnú obtiažnosť cesty, ale o jej celú komplexnosť z pohľadu horolezectva, etiky, mentalnej či morálovej stránky a samotnej technicko-silovej náročnosti. Z môjho pohľadu je to vrchol toho čo sa mi podarilo dokázal v Tatrách do tohto času. A rád by som poďakoval kamarátovi Milanovi Ladňákovi za perfektné istenie a podporu, Paľovi Barabášovi, ktorý nás v deň prelezu prišiel tiež podporit a zo zeme urobil originálny záznam prelezu, a coachovi Peťovi Slivkovi za cenné rady.
„Hazardéři“ v Hazardu
V úterý 6. září 2005 nastoupila ze severovýchodu do Veže Veľkého Kostola, který se nachází v Prostrednom hrebeni oddělujícím Malou a Veľkou Studenou dolinu, dvojice Miro Mrava a Braňo Turček. Po patnácti hodinách a dvě stě padesáti metrech fyzicky i mentálně náročného technického lezení bylo jasné, že se jim podařilo zdolat nejtěžší technickou cestu ve Vysokých Tatrách. Ohodnotili ji stupněm A5 – do té doby znala tatranská technická stupnice maximálně stupeň A4.
V listopadu 2009 zopakovala výstup s všeříkajícím názvem Hazard česká dvojice Dušan „Stoupa“ Janák a Richard „Ricardo“ Jurečka. Na začátku března 2013 – tedy v zimních podmínkách pak druhé opakování a první zimní výstup přidala dvojice Petr John a Ján „Smolo“ Smoleň.
Třetí opakování původního technického výstupu a první volný přelez pak v letech 2022 a 2023 uskutečnil Jožo Krištoffy.